Links

Studies

2022–2024 Intermedia 2, AVU (Pavla Sceranková, Dušan Zahoranský)
2021 Cooper Union School of Art, New York, USA
2021 UMPRUM, Ateliér hostující umělkyně (Maja Smrekar)
2020 AVU, Ateliér hostující umělkyně (Paulina Ołowska)
2018–2020 Intermedia 1, AVU (Milena Dopitová)

About the work

Undercurrents: The Water Drinks Me

Mia Milgrom ve své tvorbě zpracovává témata lidské a mimo-lidské péče a systémů podpory. Její prostorové instalace oscilují mezi křehkými momenty rozpadu a symbiózou jednotlivých částí. Kombinováním organických a syntetických materiálů vytváří nečekané vztahy a alternativní možnosti napojení. Ve své práci Undercurrents: The Water Drinks Me využívá přirozené filtrační systémy jako metaforu nejen k širší ekologické kontaminaci, ale také k osobní očistě a procesu absorpce smutku. Projekt úzce navazuje na předešlé práce a rozšiřuje jejich vizuální jazyk i materiálový experiment. V instalaci jsou ústředním bodem nepravidelné slzy z křišťálového skla a nerezu zavěšené do site-specific instalace, která mění celou podlahovou plochu v jakousi probíhající stavební práci. Ta odhaluje jednotlivé vrstvy země, kterými se přirozeně filtruje voda. Instalace je provázána pomalou cirkulací dešťové vody, odkazující na symbiotické cykly, vodní krize a s nimi spojenou tělesnost.

V projektu Undercurrents pracuje Mia Milgrom s materiálovou asambláží, v níž jde o novou vztahovost a proměnlivé významy nebo metafory, které jsou závislé na poloze pozorujících. Hmota s námi komunikuje, spoluutváří prostředí, v němž žijeme, a podílí se tak na (nejen)lidské zkušenosti. S pojmem filtrace pracuje Mia Milgrom velmi intuitivně – setkávají se zde a vzájemně se ovlivňují minerály, voda, organický život i civilizační odpad. Jde o zásadní proces údržby vyžadující velké množství času a spolupráce. Praktickým překračováním dualismu mezi organickou a neživou hmotou se pokouší o provázání zkušeností nebo o jakousi spekulativní hru, v níž kovy vrůstají do dřeva a původně měkké materiály se ocitají v těžkých tělech. Od klasického starověku až do 18. století se věřilo, že minerály a kovy rostou pod zemí stejně jako organická hmota. V podobných fiktivních koncepcích se věda vlévá do poezie, stává se někdy neuchopitelnou a zároveň nabízí obrovský horizont možností, neohraničených a nedogmatických.