Kryštof Brůha

Galerie

Inter Solaris, 2018–2019, neodymové magnety, laserem řezaný hliník, Fresnelova čočka, 200 × 180 × 700 cm
Inter Solaris, 2018–2019, neodymové magnety, laserem řezaný hliník, Fresnelova čočka, 200 × 180 × 700 cm
Inter Solaris, 2018–2019, neodymové magnety, laserem řezaný hliník, Fresnelova čočka, 200 × 180 × 700 cm
Inter Solaris, 2018–2019, neodymové magnety, laserem řezaný hliník, Fresnelova čočka, 200 × 180 × 700 cm
Inter Solaris, 2018–2019, neodymové magnety, laserem řezaný hliník, Fresnelova čočka, 200 × 180 × 700 cm
Inter Solaris, 2018–2019, neodymové magnety, laserem řezaný hliník, Fresnelova čočka, 200 × 180 × 700 cm
Inter Solaris, 2018–2019, neodymové magnety, laserem řezaný hliník, Fresnelova čočka, 200 × 180 × 700 cm
Inter Solaris, 2018–2019, neodymové magnety, laserem řezaný hliník, Fresnelova čočka, 200 × 180 × 700 cm
Inter Solaris, 2018–2019, neodymové magnety, laserem řezaný hliník, Fresnelova čočka, 200 × 180 × 700 cm

Odkazy

krystofbruha.cz

Studium

2013–2019

Nová média 1, AVU (Tomáš Svoboda)

Popis diplomové práce

Co je důležité vědět o vaší práci?

Inter Solaris představuje kinetický mechanismus, který po umístění do specifických lokací za pomoci slunečního záření transformuje horniny nalezené v jeho okolí. Vystavení tohoto kinetického mechanismu má formu site specific instalace, pro niž je klíčové zpracování hornin na různých lokacích. Tato putovní solární laboratoř tak spojením horniny, času a slunce vytváří záznam neopakovatelného momentu chvíle. Ten je pak předkládán v podobě objektů / transformovaných hornin, které reprezentují místo aktu záznamu a na nichž lze pozorovat vypálenou linku, vedenou slunečními paprsky.

Jak si představuješ sebe a svou práci za 5 let?

Koncepční stabilita zdánlivě hotové diplomové práce Inter Solaris není – podobně jako u uměleckých děl procházejících názorovou evolucí – zaručena. Ucelená představa vložená do umělecké realizace reprezentuje syntézu děl předešlých – a tím i autorovu genezi. Tato putovní solární laboratoř je navržena tak, aby pomocí slunečního záření přetvářela horniny na různých místech, a tím do nich vpisovala onu jedinečnou chvíli zachycenou během záznamu. Čas je proto pro Inter Solaris stejně klíčovým médiem, jakým je i nezávislost na něm. Horizont pěti let není pro tuto kinetickou sochu natolik zásadní jako pro diváky přihlížející site specific výpalům. Jinými slovy, divák / lidská bytost pocítí proud času intenzivněji než slunce, kinetická socha nebo hornina reprezentující médium. Jsem proto sám zvědavý, jaký dopad budou mít tyto site specific časové výpaly na publikum a na události, během nichž se onen akt bude odehrávat. Pokud však učiním virtuální skok do roku 2024, tak doufám, že se právě díváme na solární laboratoř Inter Solaris, která je zajímavá svým putováním a zanecháváním stop nejen na našem kontinentu. A která představuje mezistupeň v evoluční linii nových idejí a realizací.