Jindřiška Jonešová↓

Popis diplomové práce

Druhý pohled

Ve své práci se zabývám vztahem civilizace a přírody. V tomto konkrétním cyklu zobrazuji tvary dřeva, větví, které se vyjmutím ze svého přirozeného prostředí stávají samostatným estetickým objektem. Vycházela jsem z předchozích prací, kde jsem ztvárňovala větve v teráriích. Na nich a mezi nimi se skrývají živočichové, které jsme přišli pozorovat, splývají se dřevem, využívají své mimikry. Větve jsou však zajímavé samy o sobě. Jejich tvary, barvy a struktura mohou tvořit rozmanité souvislosti nebo evokovat něco jiného. Jsou tedy věcmi, jimž můžeme věnovat svůj estetický zájem a pozornost.

Tím, že větve zobrazuji v umělém prostoru, naznačeném často jen skrze jejich stíny, dávám vyniknout tvarům a strukturám, které můžeme soustředěně pozorovat. Mohou nyní evokovat jiné bizarní tvary, od chobotnice přes hady, vlnovky, přímky atd. Tyto tvary jsou manipulací zvýrazněny a každý v nich může vidět cokoliv, podobně jako v mracích na obloze. Zkoumáním a ponořením se do pozorování je jejich zdánlivá banalita ukázána z jiného pohledu.

Jako techniku jsem si zvolila převážně linoryt, který mi vyhovuje svým přístupem odlišným od malby či kresby. Jeho pomocí se dá docílit jemných detailů, zachovávajících si však svůj osobitý charakter, kterého bych jinými technikami jen stěží docílila. Zajímá mě práce s detailem, ve velkém formátu pak skrze něj mohou vyniknout věci, zůstávající jinak skryté. Rytí linorytů, obzvláště tohoto velkého formátu, je pro mě uklidňující, pomalá a pečlivá práce. Při jejich tisku zase vzniká napětí, jak konkrétní grafika vyjde.

Zaměření se na přírodu pramení zřejmě z mého přesunutí z vesnice do velkého města. Nyní jsem si uvědomila, jak mi příroda chybí. Příroda ve městě je jiná, les s parkem nelze srovnávat. Zobrazuji ji v různých podobách, detailech, a tím se jí mohu obklopovat neustále.

Střet civilizace a přírody je v tomto cyklu znázorněn hlavně v pohledu na přírodní objekt novýma očima. Mým záměrem je vzbudit zaujetí, nebo naopak rozčarování diváka, byť třeba jen chvilkové. Zamyšlení se při pohledu na obraz. „Proč je zobrazeno zrovna toto? Čím je to zajímavé?“ Zaujetí přírodním předmětem (dříve živým stromem, nyní objektem), který často míjíme bez povšimnutí. Při druhém pohledu se mohou vyjevit věci, které jsme napoprvé neviděli.