Laura Trenčanská↓
Galerie
Odkazy
Studium
2018–2021 | Malba 2, AVU (Vladimír Skrepl) |
2019–2020 | Nová média 1, AVU (Tomáš Svoboda) |
2017 | stáž na FaVU VUT, ateliér Video |
2014–2017 | FaVU VUT, Intermédia |
2015–2016 | stáž na CAS FAMU |
Popis diplomové práce
Nevermore
Laura Trenčanská v diplomové práci Nevermore volně navazuje na svou poslední autorskou videoesej Třpyt!, v níž organicky kombinuje natočený materiál s textovou složkou. Spíš než držení se nějakých konkrétních témat či konceptuálních postupů ji zajímá nepřeložitelnost významů, symbolů či slovních her nebo vizuálních či poslechových vjemů, snaží se zachytit konkrétní náladu, táhnoucí se celou instalací. Nad textem přemýšlí jako nad materiálem, který následně do instalace zanáší.
V posledním roce se Laura Trenčanská začala zaobírat také kresbou a malbou. S těmito médii pracuje jako s jakýmsi záznamem z cesty, do které ji vtahuje příběh, jenž píše kontinuálně s přípravou instalace.
Text Nevermore je psychedelický metachaos, který autorka proměňuje a variuje – v sekundě se dokáže změnit celá scenerie příběhu. Opačně pracuje s malbou, v níž neilustruje scenerii příběhu, ale text zaznamenává abstraktně, vytváří plochy, bojuje s mlhavou šmouhou, kterou vede, zvětšuje, zmenšuje, vytahuje z ní detaily (kytky, kousek boty, hvězdy) – podobně jako při modulování slova, jež volně lyricky rozvíjí, zlidšťuje, pracuje s ním slangově i složitě. V nedávné době začala Lauru Trenčanskou zajímat i určitá retro estetika ve vztahu k textům, které píše – až hypnoticky je odříkává do analogového diktafonu, který se objevuje ve videu. Text Nevermore odkazuje k jedné z nejznámějších esejí Edgara Allana Poe Filozofie básnické skladby, v níž formuluje teoretické zásady své básnické tvorby a do detailů rozebírá svoji nejslavnější báseň (a pravděpodobně jednu z nejslavnějších vůbec), Havran. S takovýmto druhem „klišé“ pracuje autorka vědomě – snad až sentimentálně postmoderně.
Samotnou instalaci Laury Trenčanské vytváří jakýsi pokojíček, experimentální lo-fi laboratoř, jednoduché bludiště ve tvaru spirály – prostor, který lze vidět, dá se jím rychle projít nebo se do něho můžete zaposlouchat. Sedmdesátková vintage halucinogenní hudba z kytary Jaguar v barvě surf green pluje podivně prostorem a najednou přes díru od skla slyšíte hlas a jeho kousavý tón vyslovuje cizí slovo: „Nevermore.“