Viktor Kákoš↓

Popis diplomové práce

Město Sídliště. Odra

Společným tématem pětice diplomantů Ateliéru architektonické tvorby je sídliště Bohnice v Praze. Každý se přitom zaměřil na jiné místo, za účelem vytvoření obrazu, jak je se sídlištěm možné nakládat.

Viktor Kákoš si zvolil obchodní centrum Odra v Bohnicích. To bylo realizací modernistických myšlenek oddělení pěší a motorové dopravy ve dvou výškových úrovních. Centrum služeb a obchodu ne jako objekt, ale jako součást pěší infrastruktury, propojující dvě terénní úrovně, sokl paneláku, autobusové zastávky. Jako most, deska vznášející se nad ulicí Lodžská nad proudem aut a autobusů. Betonová struktura naplňující vize doby se všemi potenciály i nedostatky. Byla zde usazena v rámci nové geometrie sídliště tak, že promazala veškeré historické stopy. Nejvýraznější je přerušení geometrické osy psychiatrické léčebny a parku v jejím předpolí, tedy respektující pěší trasy nově plánované, nikoliv původní. Dle původního záměru měla být sídlem restaurací, komunitního centra, pošty a obchodů. Po konfrontaci s konkurencí tržního prostředí, zejména blízkým nově postaveným OC Krakov, a také z důvodu nedostatečné údržby objektu většina těchto služeb zanikla. Nyní jsou posledními přeživšími chátrající objekt s pouze několika službami (supermarket, drogerie a prodejna nábytku). Objekt je rozdělen mezi dva vlastníky, některé jeho části jsou uzavřeny. Konstrukce je nicméně v dobrém, provozuschopném stavu, pohybu pěších slouží vhodným umístěním všech komunikací, ale cestu nedělá nijak příjemnou.

Zarůstající obr, nenáviděný pozůstatek vznešených modernistických vizí. Most, který se zasekne. Místo jako průsečík tří období, které vzájemně nedokážou navázat rozhovor.

Viktor Kákoš si musel při realizaci diplomové práce položit následující otázky: Zbořit a začít s čistým plátnem? Jak se stavět k objektům, které jsou pamětníky doby, ale selhaly ve svém poslání? V otázce kvalit samotné betonové konstrukce autor hledal historické paralely s italskými autogrilly, s překlady přes silnice, se stylovými pozorovateli rychlého pohybu aut i podobnosti s myšlenkami multi-level city, táhnoucí se 20. stoletím, a mostu se službami (Rialto v Benátkách) ad.

Kákoš usoudil, že místo má potenciál, energii ke smysluplnému komerčnímu využití, nabídce pronajímatelných prostor. Rozhodl se toho dosáhnout nikoli bouráním objektu a výstavbou nového, naopak využívá maximum z původní budovy, která má navzdory současnému neutěšenému stavu kvality, jež stojí za to odkrýt a ukázat, že není potřeba až tak moc k tomu, aby se stal chytře fungující součástí veřejného prostoru a pěší infrastruktury daného území. Vydává se cestou zachování myšlenky jako mostu. Propojením s osou parku léčebny tak, aby tyto dvě entity nebyly v konfliktu, ale v symbióze. Odra pomůže parku překlenout Lodžskou ulici a přehoupnout se na druhou stranu, na vyšší terénní úroveň. Ze strany léčebny navazuje velkorysým schodištěm, které je plynulým přechodem mezi parkem a náměstím, piazzettou v patře, jež je centrálním prostorem lokality, po stranách s pronajímatelnými prostory ukrytými pod „loubím“ ocelové zastřešující konstrukce. Tyto prostory mají různé plošné formáty a hloubky, aby byly využitelné pro různé typy provozů, od velkých prodejen nebo supermarketu po malé obchůdky, trafiky, kanceláře, dílny. Zachováno je maximum z původní konstrukce, ponechány jsou všechny sloupy, schodiště a rampy, stropní panely, stejně jako ocelová konstrukce střechy, která je pouze podélně rozříznutá. Do přízemí v jižní části je přemístěn parking, betonová plocha parkování v patře na terénu je tak ponechána volná, čímž vzniká návaznost veřejných prostorů v severojižním směru.