Alžběta Mirjam Procházková↓
Galerie
-
Emil Johann Lauffer: Vodní víla (1875), olejomalba na plátěné podložce, 140 × 195 cm komparace stavu díla před a po restaurování
-
Portrét pražského arcibiskupa Antonína Václava Vokouna (polovina 18. století), autor neznámý, olejomalba na plátěné podložce, 69 × 89 cm, stav díla po zcelení a tmelení defektů
-
Portrét pražského arcibiskupa Antonína Václava Vokouna (polovina 18. století), autor neznámý, olejomalba na plátěné podložce, 69 × 89 cm, detail tmelu s povrchovou úpravou textury v defektech v rozptýleném denním světle a razantním nasvícení
-
Anděl světlonoš (vrcholné baroko), autor neznámý, polychromovaná dřevěná plastika, 75 × 55 × 20 cm, dokumentace jednotlivých vrstev polychromie během jejich postupném snímání
-
Portrét pražského arcibiskupa Antonína Václava Vokouna (polovina 18. století), autor neznámý, olejomalba na plátěné podložce, 69 × 89 cm, stav díla po restaurování
Studium
| 2018–2024 | Restaurátorství malba, AVU (Adam Pokorný) |
| 2020–2021 | stáž Stichting Restauratie Atelier Limburg (SRAL), Maastricht, Nizozemsko |
Popis diplomové práce
Diplomová práce Alžběty Mirjam Procházkové sestává z restaurátorských zásahů na čtyřech uměleckých dílech a teoretické práce, která se zabývá materiálovými možnostmi pro výplň defektů v barevné a podkladové vrstvě obrazů na plátěné podložce. Kompletním restaurátorským zásahem prošly dvě olejomalby: barokní Portrét pražského arcibiskupa Antonína Václava Vokouna namalovaný neznámým autorem, zapůjčený z Muzea stříbra v Kutné Hoře, a rozměrná olejomalba znázorňující vodní vílu vytvořená Emilem Laufferem v roce 1875, zapůjčená z Národní galerie v Praze. Dále byla restaurována dřevěná polychromovaná plastika Anděla světlonoše z Lokte a stále probíhající restaurátorský zásah na nástěnné malbě v zámku v Kácově bude dokončen v následujících měsících.
Recept na lichořeřišnicovo-heřmánkovou tinkturu:
Natrháme květy lichořeřišnice větší a heřmánku lékařského. U lichořeřišnice můžeme použít i mladé lístky. Sušíme v teplém prostředí s dostatečnou cirkulací vzduchu. Usušenou směs nadrobno nadrtíme a nasypeme do sklenice z tmavého skla se šroubovacím uzávěrem. Zalijeme alespoň 50% alkoholem tak, aby byla celá směs pod hladinou, a zašroubujeme. Uložíme do stabilního prostředí s pokojovou teplotou. Macerujeme minimálně šest týdnu. Platí zde pravidlo, čím déle, tím lépe. Poté přecedíme přes plátýnko a uchováváme v tmavých lékovkách s kapátkem. Tuto tinkturu s blahodárnými účinky můžeme použít hned několika způsoby. V případě začínající nemoci, objevující se obvykle při mnohatýdenním restaurování kostelní nástěnné malby nejčastěji v podzimních nebo dokonce i zimních měsících, užíváme 3x denně 30 kapek. Polykáme samotné nebo v čaji. Došlo-li k nastydnutí močových cest při častém střídání teplého a studeného prostředí vznikající při restaurování v letních měsících uvnitř chladných klášterních budov, užíváme až 35 kapek 4x denně. Při bolesti zad vznikající při pravidelném skláněním se nad pracovním stolem v ateliéru a počínající tvorbě tzv. restaurátorského hrbu, masírujeme tinkturou 2x denně oblast kříže a horní části zad mezi lopatkami.