Adam Líška↓

Popis diplomové práce

Přízemí

Název diplomového projektu Adama Líšky je obrazem jeho nenaplněné touhy po bydlení ve vyšším patře. Toto uvědomění ho doprovází téměř po celý život. Ať už s rodinou, s někým, nebo sám, vždy žil v přízemí. Tento fakt doplňuje určitou skleslost, kterou autor pociťuje, přijímá ji, je jeho součástí a pracuje s ní. I ta je součástí zmíněného toku myšlenek, který lze promítnout přes realitu, již překresluje.

Přízemí je pro Adama Líšku tíživé jako myšlenky, které potřebuje uvolnit a rozpustit. Je to problém, s nímž soustavně pracuje a řeší ho. Přichází tak k osvobození, které by bez těchto faktorů, jež pociťuje jako negativní, nenašel. Vzniká určitá harmonie, kterou se následně snaží přenést do obrazu. Jde o vizualizaci jeho osobního vnímání a doprovodných podnětů. Její čitelnost Líška znázorňuje přes reálný prostor a předměty v něm. Na rozjímání a volný tok myšlenek autor upřednostňuje samotu, přítomnost figury v jeho pracích je proto sekundární.

Vlastní realizaci rozděluje Adam Líška na několik etap. První je zpracování pohledu, snaha o důslednost toho, co aktuálně vnímá. To ho vybízí ke kresbě či malbě hmotného prostoru a jeho předmětů. Tato část vzniká v rozmezí jednoho až dvou dnů, postupuje rychleji, pro jasnější zachycení daného momentu. Techniku tvoří převážně lavírování tuší, barvou, ale i doladění tužkou, případně tužka samotná. Další fází je naskenování kresby, ze které si autor udělá výtisk. Ten pomocí rozpouštědla přenese a obtiskne na nový formát. Technika alchymáže mu vyhovuje pro mlhavý výsledný tisk vyžadující opětovný zásah. Je třeba dokreslovat – světla, stíny, obrysy. V této fázi postupuje Líška pomaleji, výtisku totiž nejvíce vyhovuje zdlouhavá šrafura a tečkování, pomalý soustředěný postup. Působení rozpouštědla zanechává mapy a prázdná místa nabízející prostor pro dotváření kresbou. Rozpouštědlo zároveň vnese na papír jemný filtr, který vizuálně sjednotí různorodé pohledy do prostorů, napomůže ke sjednocení ve formátu a odstraní chaos kontrastů. Proto techniku alchymáže vnímá Adam Líška jako doplnění harmonie do jeho umělecké projekce.