Lamija Čehajić↓

Popis diplomové práce

příliš malé, aby bylo jezerem ~ příliš velké, aby jej pohltila zem

#krajina #sounáležitost #blízkost #migrace #nemožnost #situovanost

Čeho se týká vaše diplomová práce?

Má diplomová práce odkazuje k rozsáhlejšímu teoretickému výzkumu, který se intuitivně proměňuje a vyvíjí již několik let v zapletení do pomalosti mé umělecké praxe. Snaží se artikulovat vazby na krajinu, konkrétně se vztahovat k časovosti nerostu. Pokouší se porozumět sedimentům jako prvkům, které jsou sestaveny z látek, které na daném místě objevily a zde se zkameněním usadily — kámen je pro mě způsobem uchycení (sama sebe) v procesu migrace a hledání. Myslím na molekulární výměny, které tělo vstřebává, aniž by si to uvědomovalo, na prach opotřebovaných geologických těles, který se ocitl usazený v plicích. Má práce by se pohledem diváka*čky měla spíše podobat momentu, kdy si na lavičce v parku čteme báseň, jakkoli se to může zdát naivní a nostalgické. Nabízí chvíli odpočinku, a pokud by tento oddech byl doprovázen srůstem s těmi několika slovy v prostoru, byla bych ráda.

Čemu se věnujete kromě diplomové práce?

V poslední době se často ocitám v pozici produkční či někoho podobného – jakési multifunkční osoby, která vykonává tu práci v pozadí, která pak umožňuje uměleckou tvorbu druhých. V současné době se snažím uchopit, jaké důsledky mají tyto závazky na mou vlastní tvorbu, jak mne na jedné straně vyčerpávají, ale také obohacují praktickými zkušenostmi. Obecně mám pocit, že neustále pracuji, buď na grantech, překladech, nebo titulkách, takže se snažím radikálněji odpočívat, což je pro mne stále proces (od)naučování se, že má hodnota nevychází přímo z mé pracovní produktivity.

V jakých podmínkách byste chtěli*y vytvářet svou diplomovou práci?

Má diplomová práce je sama o situovanosti a neodmyslitelně v sobě nosí veškeré podmínky činností, skrz které se postupně objevuje. Pro mě osobně by nejpodstatnější změnou k lepšímu bylo, kdybych při této současné tvorbě mohla optimističtěji nahlížet na svou budoucnost v uměleckém světě. Proto doufám, že nás všechny čeká lepší kulturní politika, která nám zajistí lepší pracovní, sociální a ekonomické podmínky. V tomto případě by bylo hezké dopracovat se také k řešení statusu umělkyně*ce. I nadále sním sny o ekofeministických budoucnostech. Zatím by při tomto úsilí a boji pomohlo mít alespoň ty zastropované nájmy.

Jak by podle vás mělo vypadat završení vašeho studia na AVU, kdyby to nebylo obhajobou diplomové práce?

Pro mou osobní uměleckou praxi bylo vždy zásadní verbálně vyjádřit myšlenky, které tvoří konečný výstup. Místo tohoto dialogického setkání je pro mě prostorem, v němž myšlenka přerůstá do čehosi trvalejšího, konceptuálně pevnějšího. Ale to je pouze můj postoj k tomu, co já sama potřebuji. Stále vidím velkou hodnotu v mluveném slově a nemyslím si, že bychom tuto část studia měly*i zcela opustit. To, co je však třeba kriticky přehodnotit, jsou mocenské vztahy těchto povinných dialogů a jejich účel. Vyzývala bych bych ke kolektivnější debatě, třeba na rezidenčním pobytu diplomantek*ů, který by zároveň mohl být způsobem, jak všem usnadnit přechod z rámce instituce k volnému pádu, který mnohé z nás čeká po ukončení studia.