Studium

2015–2022 Socha 1, AVU (Lukáš Rittstein)
2017–2018 Intermédia 1, AVU (Milena Dopitová)

Popis diplomové práce

Osobní estetika

Tohle bude hluboká sebereflexe.

Mojí snahou je propojit různé vlivy skrze osobně pojatou formu. Má tvorba a vizuální svědectví je mnohem více o mně samotném než o zprostředkování tématu divákovi. I přes to, že má práce může působit líbivě, rozhodně to není její cíl. Cílem je ovlivňovat věci kolem sebe do podoby, co je mně osobně blízké a příjemné. Vždy jsem se pokoušel vytvářet jakési univerzum okolo mojí osoby, která se proměňovala s vývojem osobního stylu a vkusu.

Díla jsou ovlivněna nasáváním velkého množství podnětů, které reprezentují rozšířený svět okolo nich. Od křehkých přírodních motivů, přírodnin, módy, hudby i videa po čistě emoční výtvory a prvky existencionalismu a japonismu. Vytvářím tak bohaté inspirační celky, které jsou základem ve vytváření vztahů a formování idejí pro můj svět. Citlivě se spojují v esteticko-emoční celek, z něhož postupně sdílím části do svého okolí, nebo takové prvky, které aktuálně souvisí se současnou tvorbou.

V tomto kurátorském úmyslu hraje výraznou roli i kontrast. Jak vizuální, tak i osobní. Nebojím se totiž sebevědomě se pohybovat v oblastech, jež jsou většinou cíleny na ženskou část společnosti. Díky tomu jsem schopný vyvíjet i vlastní feminní stránku, která se stále více projevuje v mé tvorbě. Nejde však o rozpolcenost či upozadění maskulinity, ale o souznění obou stránek člověka. Miluji, jak se tyto dva archetypy ve mně spojují a dovolují mi překračovat vizuální i tematické hranice. Díky tomu se mohu zcela ponořit do emoční neomezené hloubky vyjádření se.

V poslední době se stále více věnuji vytváření atmosféry okolo děl, aby se postupně budovalo universum mého vlivu a zvýšila se šance procítění a prohloubil se zásah diváka. Instalace diplomové práce je prvním velkým pokusem dosáhnout tohoto efektu. Zdaleka ne posledním pokusem působit na diváka celým výstavním prostorem.

Ve své diplomové práci se zaměřuji na ideje a kreativní potřeby osobnosti, vyjádření osobních preferencí. Pokouším se vytvořit osobní posvátné místo z objektů, které jsou jakýmsi druhem soukromých svatyní, vlastní terapeutický prostor vybudovaný pro jednu osobu pro potřebu pomyslné osobní meditace. Výsledkem je tendence podřizovat funkci prostoru člověku, zcela jej podřídit lidskosti. Tím prostor více přiblížit člověku.

Pro diplomovou práci je zásadní, jak funguje vztah mezi prostorem a mentálním stavem, ve kterém žijeme. Respektive to, jaké máme potřeby upravovat prostor dle svého estetického cítění, na jaké ideje se při tom soustředíme, co za myšlenky nás inspiruje, jakou představu o prostoru máme, k čemu jej přetvařujeme a snažíme se jej přirovnat, jak daleko jsme schopni přenést vnímání prostoru a především, jakým kreativním způsobem jsme schopni tento prostor proměnit. Inspirovala mě situace s pandemií SARS-CoV−2, kdy jsme byli nuceni trávit čas doma a nejlépe i v odstupu od svých blízkých. Tím jsme zůstali uzavřeni ve svých pokojích. Jedním z možných řešení bylo si tento prostor upravit a najít způsoby, jak se držet co nejdále od nevlídné reality, pesimistických, toxických sociálních sítí a najít si pro sebe něco „pozitivnějšího“.