Studium

2019–2022 Architektura, AVU (Miroslav Šik)
2020 Intermédia 2, AVU (Pavla Sceranková, Dušan Zahoranský)
2018 studijní stáž KU Leuven Faculty of Architecture, Ghent, Belgie
2014–2018 Fakulta umění a architektury, TU Liberec

Popis diplomové práce

Adaptace a re-use bývalého pavilonu OD Lípa a ubytovny pro státní zaměstnance FMDS

Nájemní dům s hybridním centrem služeb a krátkodobým ubytováním Ve svém projektu se zabývám tématem adaptability konkrétní stavby do aktuálního kontextu doby nejen z hlediska architektonicko-urbanistického začlenění, ale i z hlediska sociologického kontextu. Projekt spočívá ve výběru konkrétní stavby, kterou je původně žižkovská státní ubytovna pro zaměstnance Ředitelství pošt, postavená v letech 1977–1981, a k ní přidružený pavilon obchodního domu Lípa, které dohromady s danou lokalitou vytváří soubor staveb. Druhá rovina spočívá v tématu adaptability, tedy užití nástroje a principu re-use na konkrétním modelu vybrané stavby. V současném kontextu je stavba ve fázi postupné degradace původních architektonických / konstrukčních / urbanistických kvalit, a tak se jedná o včasný zásah na půli cesty mezi demolicí a nákladnou generální opravou. V tomto konkrétním případě forma re-use může být vhodným nástrojem pro adaptabilitu z vlastních zdrojů nebo zdrojů z „druhé ruky“, a to při zachování původních kvalit domu.

Budova původní žižkovské státní ubytovny Ředitelství pošt slouží jako modelový případ civilní stavby vzniklé v době socialistického režimu, avšak nesoucí náležité kvalitní odkazy daného období a konstrukce, integrace umění a krajinného pojetí veřejného prostoru. Budova ale architektonicky i provozně zkostnatěla v éře 90. let bez vyšší ambice využít původní potenciál v současném kontextu. Stavba se vlivem privatizace adaptovala v 90. letech převážně v závislosti na investičních záměrech soukromého vlastníka za účelem provozování levné ubytovny s unifikovaným typem pokojů nabízející jak krátkodobý, tak dlouhodobý pronájem bez ohledu na diverzifikaci obytného prostoru. Současně spolu s dvoupodlažní hernou Casina Merkur působí stavba jako blackbox uzavřený vůči svému přilehlému okolí. Dochází k degradaci původní ambice programu, kdy spíše budova parazituje na svém okolí a uzavírá se do sebe.

Strategické kroky na bázi nastínění a ověření fungování stavby adaptací provozu / konstrukce / technologie na současný kontext mohou vést k obecnému pochopení těchto civilních utilitárních staveb a jejich využití bez ztráty původní architektonické kvality a odkazu.

Mým záměrem je typologicky stavbu obohatit, a tak ji vtáhnout do legálního a legislativního rámce poptávky v řešení strategie bydlení, a zároveň znovu obnovit potenciál místa veřejné vybavenosti, jež by obohacovalo své okolí.