Milada Hejdová↓

Popis diplomové práce

Studie psychologických portrétů v kontextu dnešní společnosti

Svou diplomovou práci zaměřuji na námět, který mě dlouhodobě zajímá: lidskou psýché – duši. Jako konkrétní předmět tohoto tématu jsem zvolila našeho rodinného přítele, výborného muzikanta Jeffa, který jako jeden z dílků mozaiky zajímavých, ale též velmi rozporuplných osobností zanechal stopu v mém životě. Možná by mohla být tato práce pro někoho zrcadlem, anebo i zamyšlením nad životními volbami.

Pokusila jsem se vytvořit sérii obrazů představující Jeffovu osobnost v nejrůznějších duševních stavech, které byly velmi proměnlivé a mnohdy velmi radikální. I když byla jeho duše zmítána démonem alkoholu i jinými démony, na druhou stranu je velmi citlivá a milující. Snad se mi podařilo vyjádřit některé z podob jeho duše a symbolickou podobu nového člověka, do které je, věřím, možné dojít.

Práce byla započata po poradě s vedoucími ateliéru, kdy jsem se rozhodla vrátit k ověřené technice olejomalby a pojmout zpracování Jeffových trumpet do série klasických zátiší.

Při komponování zátiší jsem se inspirovala barokními mistry (převážně holandskými), co se týče kompozice či předmětů. Prvotně mým záměrem bylo vytvořit triptych velkoformátových zátiší, které jsem skládala pomocí fotomontáže podle kompozice jednotlivých květin květinového zátiší od Rachel Ruysch. Zátiší byla tvořena pouze z trumpet a Jeffových rukou. Z tohoto návrhu jsem nakonec po konzultacích upustila a vrátila se k více formálnímu zátiší. Byl zvolen menší formát a místo triptychu začala práce na sérii vícečetných obrazů. Před započetím samotné malby proběhlo několik sezení a debatování s vedoucími ateliéru nad kompozičními skladbami trumpetových zátiší, které jsem fotila. Po výběru nejlepších kompozic jsem se pustila do malby.

Hlavní předmět, který zde vystupuje, jsou Jeffovy vlastnoručně rozmačkané trumpety. Rozmačkaná trumpeta může představovat mnoho věcí – je to nástroj, který kdysi sklízel obdiv, rozechvěl emoce, mnoho zažil, mnoho si pamatuje, ale dnes už nehraje. Já tento nástroj chápu především v symbolické rovině, která představuje duši tohoto muzikanta, který nějaký čas žil u nás doma a zanechal po sobě několik rozmačkaných trumpet. Z těchto trumpet vytvářím zátiší společně s doplňkovými předměty, které mají svůj symbolický charakter, a snažím se tak zachytit Jeffovu osobnost v nejrůznějších duševních stavech.

Série zátiší je zakončena v pozitivním a nadějném duchu posledního obrazu, který by měl Jeffa symbolicky představit jako nového člověka.