Hana Grodlová Sommerová↓

Popis diplomové práce

Nemusím se natahovat po žebříku

Náš dům je starý, přestěhovali jsme se sem před třemi roky. I když jsme si většinu nábytku nechali, muselo se z pokojů vynosit spousta věcí – časopisy, svícny, hrnky, zrcátka… Otevřít okna, aby čerstvý vzduch místo zneutralizoval, abychom v něm sami začali dýchat a považovali je za své. K domku přiléhá dvorek opásaný živým plotem a za ním velká zahrada. Roste tam sedm jabloní. Nevím, jestli je to jejich druhem nebo způsobem zastříhání stromů, ale jsou nízké tak, že jablka se dají sbírat ze země. Takže se pro ně nemusím natahovat po žebříku, spíš se při jejich sbírání plazím po zemi. Celou zahradu lemuje linie rybízů, malin a dalších keřů. Jahodové pole jsme bohužel nechali zarůst, stejně tak všechny bylinné skalky. V zimě na zahradu vždycky trochu zapomenu, nejčastějším kontaktem se stane výhled z kuchyně. V předjaří se místo znovu otevře a vyžaduje pozornost, nečeká a bují.

Jsem autorkou maleb, linorytů, fotografií a vizuálních instalací. Mapuji okolní prostor a kontinuálně střídám motivy z interiéru a plenéru. Vytvářím velkoformátové malby akvarelem a tuší na plátno nebo papír. V grafice se věnuji barevnému soutisku linorytu. Inklinuji k expresivnímu tvarosloví a ve výjevech nadsazuji barevnost a světelnost. Realita je filtrována skrze vnitřní svět mé mysli a citu. Jde o syntézu všech těchto složek. Vytvářím tak poloabstraktní díla, viděné tvary zjednodušuji, zbavuji detailů a využívám zářivých ploch barvy. Mou diplomovou práci tvoří série obrazů, ve které kombinuji malbu tuší a tisk na plátno. Námětem jsou záběry z domu a přilehlé zahrady, kde žiji. Vlastní území monitoruji z více úhlů. Domov, který si vytvářím, je mým zrcadlem. Nazpět se tiskne a formuje mě.

Přirozeně se obracím a čerpám z nejbližší reality. Nechávám se skutečností znovu a znovu překvapit. Hlavním „tématem“ a „pohonem“ mé práce je zachycení časoprostoru, myslím tím charakter a atmosféru míst v okamžiku setkání s nimi. Kdy výjev obrazově zazáří před očima. Krajinu a interiér tedy nepojímám symbolistně nebo literárně. Zobrazované předměty nevnímám z jejich obsahové stránky, neodkazují na další a další významy. Na prostor nahlížím čistě smyslově a vizuálně. Jdu po vztazích mezi věcmi – objekty. Po tom, co leží ve vzduchu. Životadárná energie mezi světlem a stínem a mezi hmotami. Nechávám se skutečností znovu a znovu překvapit. Je to cesta, jak si udržet nebo vystavět citlivost k okolí. Jak porozumět sobě samé. Když jsem schopná uchopit okolní svět, mohu v něm najít své místo a taky udržet pozornost ke každodenním výjevům a k obyčejným věcem. Při procházení domu, zahrady nebo ulice člověk často není na daném místě úplně. Nosí v myšlenkách všechny úkoly a shon. Při soustředění mohou přijít chvíle procitnutí – přirozeného spojení s prostorem, se zdrojem. Tyto zkušenosti zaznamenávám skrze malbu a tisk.

Snažím se svět vidět čistě v barvě a světle, napojit se na něj. Mým nástrojem k tomu je „malířské vnímání“. Okolí tepá vztahy barev, světel a struktur. Pozoruji je a hledám co nejúčinnější a nejčistší způsob zachycení. Divákovi je v obrazech nabídnut přesun na dané místo skrz specifickou optiku. Roli tu hraje charakter prostoru, prožitku z něj a taky ze samotné malby. Nahlížející by se neměl k zobrazovanému místu přenést skrze iluzi realistických prostředků. Měl by spíš ucítit atmosféru prostoru a zároveň vnímat i způsob namalovaných ploch obrazu. Je tu poskytnuto vytržení a zbystření. Nabídka poetiky všedního dne.