Jan Soumar↓

Popis diplomové práce

Be in Reality

Ve své diplomové práci navazuji na předchozí cyklus maleb, který jsem zpracovával ve třetím a čtvrtém ročníku studia, a propojuji ho s cyklem, se kterým pracuji poslední dva roky. Předchozí série maleb se zaměřovala na vizuální balast či smog, který nás každý den obklopuje a stává se tak součástí prostředí, ve kterém žijeme. Tím se dostává do našeho podvědomí. Z těchto vizuálních poutačů a ukřičených plakátů a reklam jsem subjektivně vybíral nejzajímavější prvky, které jsem později kolážovitě kombinoval a tvořil z nich skici pro své obrazy, žánrově zařaditelné jako figura v krajině. Každá skica zahrnovala figuru, která byla obklopena dalšími prvky výstřižků, až se v nich téměř ztrácela.

Z této formy jsem postupně přecházel k pořizování vlastních snímků, s nimiž jsem dále kolážovitě pracoval, ale také k pořizování nepovedených snímků, které byly často pořízeny skrze různé mobilní aplikace, které nám jasně udávají například trajektorii pořízení snímku, rychlost atd… Při pořizování těchto snímků vznikaly různé deformace, jejichž příčinou byla nespolupráce s danou aplikací, různé vychýlení se a neuposlechnutí daných úkonů. Tyto deformace se pro mě staly tak přitažlivými a zajímavými, že jsem se začal primárně soustředit na ně.

V době, kdy jsem začínal pracovat s tímto formálním prvkem, jsem sledoval seriál Black Mirror a došlo mi, že je zde jistá spojitost, se kterou bych rád pracoval dál ve své tvorbě. Seriál byl pouze impulsem k tomu začít dané téma zpracovávat, hlavním bodem a základním stavebním kamenem pro tento cyklus byly deformované snímky a mé vnímání záznamu, který je navždy zkreslený a jistým způsobem pokažený. Jde o momenty, které jsou v tom samém čase nenahraditelné, jsou zaznamenané pouze na ohraničeném displeji, který – i kdybychom nepoužívali již zmíněné aplikace – by je zkreslil. Narážím zde na fenomén pořízení snímku a nevěnování pozornosti věcem v reálném čase, záznam se stává hlavním prvkem vnímání reality, není čas věnovat pozornost jistým momentům v reálném čase, vnímat je a být v přímé konfrontaci s nimi, jde o jakousi roztěkanost a uspěchanost současné doby.

Na obrazech také můžeme vidět ohraničující prvky, zastupující ohraničení displeje, propojení různých prostředí, znázorňující narušení pozornosti a (ne)přítomnost na více místech v jeden a ten samý moment, a to kvůli soustředění se na obrazovku mobilního telefonu ve chvíli, kdy se reálně nacházíme na místě, které tak nestíháme naplno vnímat.