Lucie Podroužková↓

Popis diplomové práce

První pozice

Na akademii vzniká nový otevřený prostor. Místo, kde zažíváte nevšední zkušenost podněcující další zkoumání. Tvary jsou povědomé a vyzývají vás k interakci.

Společně navazujeme na předchozí práce, ve kterých se odrážela zejména radost z pohybu a téma vztahovosti. Zpočátku jsme spolupracovali jako dvojice a zkoumali neverbální dialog těl. Čerpali jsme ze společných tanečních zkušeností z párového sportovního tance, kdy duet může být hra, svádění, schematický model, nebo i souboj. Šlo o demonstrování dvou těl, která se respektují, ale zároveň se nesmí bát oddat se sobě navzájem a najít shodu v přizpůsobení se tělesným konstitucím. Taková zkušenost vyžaduje odvahu a dovednost znát či využívat váhu partnera, ale také psychického souznění. Dvojici jsme v minulém projektu Oranžová proměnná rozšířili o větší počet aktérů složených z našich blízkých do formy skupinové události. Začala nás lákat komunikace větší skupiny těl, jejich konfrontace s pravidly a se sebou samými, kdy nám byla otevřena pro nás neprobádaná pozice choreografů.

Často podvědomě toužíme po improvizaci a jdeme do určitého risku. Postupně odhalujeme pohybový prostor nejširší veřejnosti pomocí diskurzu inscenace a vnímání – tj. choreografie jakožto inscenované řazení těl v časoprostorové textuře –, jež se stávají reflexivním procesem. Právě sebereflexe může v díle plnit terapeutický účel díky kolektivnímu prožitku. Podněcujeme zvědavost, vzbuzujeme zájem hrou, ať už u diváka, nebo aktéra, a s tím spojené obohacení každodenní reality.

Specifický prostor spojuje prostředí výtvarné s experimentálně pohybovým. Nabízí se otevřená zóna pro pohyb. Ten, který není dokonalý, nebo jím právě může být. Vícevrstevnatost umožňuje také být jen pasivním pozorovatelem a číst vizuální kódy, metafory, nebo se nechat unést barvou ve velkém měřítku. Skrze dotek a pozorné vnímání nabízíme divákovi poznání jiným smyslem, než je rozumová reflexe.

Transformací klasického baletního barre vzniká Flow jako centrální choreografický objekt. Je cvičištěm, arénou, ale i prostorovou kresbou. Díky tomu staví tanečníka, ale i diváka do nové situace. Dostává se do zvláštně nekomfortních pozic. Kruhový formát potlačuje koncentrované soustředění na svoji energii a přímo vybízí ke kolektivnímu dialogu. Divadelní termín „černá univerzita“ (nebo více známý „black box“) označuje prostor (většinou jeviště) dychtící po akci. Žádá si performativitu, světlo a dialog s divákem. Přecházíme od fascinace jevištěm jako místem, které teprve čeká – potřebuje být naplněno pohybem –, po objekty zdánlivě připomínající funkci. To jsou hlavní dva směry, kterými přistupujeme k celému prostoru experimentálního projektu.

Temná modř, odrážející se celým prostorem, symbolicky odkazuje k historickému zrodu akčního umění. Modrá je intuice, soustředění i absolutno. Tato část povrchu se tak stává tréninkovým prostředím či pracovištěm, na kterém se můžeme společně potkat.