Tady

Vytvoříme na škole dočasně jiné místo.

I na univerzitě v Cambridge se mluví o té v Oxfordu jako o jiném místě a naopak.

Jde o jistou distanci a zároveň familiární vztah.

Jiné místo, to druhé místo.

Téměř vítězství, taková malá prohra.

Ne všechny příležitosti mají být vždy využity.

Zpochybnění toho, že jde jenom o místo na trhu práce a umění.

Škola nebyla poslední dekádu místem své vlastní diplomantské výstavy.

Byl to benefit považovaný za samozřejmost.

Nastává znepokojení.

Vzdor vystavovat letos diplomy na škole.

Pochopitelná tužba po nějakém lepším místě.

Na škole se vystavují semestrální klauzury pořád, není motivace.

Ze ztráty jednoho místa se může stát nalezení spousty místa, společné přemýšlení o novém místě školy v budoucnosti.

Co je toto místo dnes a jak ho užíváme.

Jaká místa má a jak je dnes okupujeme.

Probíhá série setkání v galerii, v aule, v rektorovně a v ateliérech školy.

Vyjednáváme.

Co to znamená zveřejnit se tady, nebo jinde?

Jaké formy sdružování toto místo unese?

Jakou míru mobilizace uneseme my?

Vzniká týdenní festival Jiné místo, letní slavnost.

Vzniká virtuální prostor webu letošních diplomantů.

Zveme umělce, kurátory, galeristy a kritiky z jiných míst shlédnout diplomantskou výstavu a promluvit si o umělecké a pedagogické práci.

V první den festivalu vyvěsíme několik dveří.