Malba I 

Marta Celarová, Eva Hérová, Iva Jurčeková, Robert Šalanda, Barbora Valášková, Lukáš Machalický

Jako ateliér toužíte po plnějším, šťastnějším a celkově vyrovnanějším životě. Klademe tak důraz na přítomnost, to je náš základ. Neohlížíme se za tím, co bylo, nefantazírujeme o své budoucnosti. Nejsme ovládáni svými neúspěchy, zklamáními ani traumaty. Náš pocit spokojenosti nezávisí na tom, že si přemítáme šťastné vzpomínky z minulosti a sníme o radostech, které nás čekají v budoucnu. Nelimituje nás strach z toho, co se nejspíš nikdy nestane. Jsme naprosto pohlceni malováním. Vůbec nevnímáte, že na ulici před akademií troubí auta, nebo že náš soused za stojanem šustí štětcem. Co když nám zítra dojde barva? Co když nebudeme mít správně napnuté plátno? Co když vedoucí pedagogové jednou umřou? Absolutně nic nás nedokáže vyrušit. Žijeme tady a teď.

Tomáš King, Markéta Adamcová, Ester Knapová, Šimon Sýkora, Jan Šerých, Vladimír Skrepl, Rudi Koval

Nevíme, co bude zítra, nevíme, co bude pozítří, nevíme, co bude popozítří, nevíme, co bude popopozítří, nevíme, co bude popopopozítří, nevíme, co bude popopopopozítří, nevíme, co bude popopopopozítří, nevíme, co bude popopopopopozítří, nevíme, co bude popopopopopopozítří, nevíme, co bude popopopopopopozítří, nevíme, co bude popopopopopopopozítří, nevíme, co bude popopopopopopopozítří, nevíme, co bude popopopopopopopopozítří, nevíme, co bude popopopopopopopopopozítří, nevíme, co bude popopopopopopopopopopozítří, nevíme, co bude popopopopopopopopopopopozítří, nevíme, co bude popopopopopopopopopopopopozítří, nevíme, co bude popopopopopopopopopopopopopozítří, nevíme, co bude popopopopopopopopopopopopopopozítří, nevíme, co bude popopopopopopopopopopopopopopopozítří, nevíme, co bude popopopopopopopopopopopopopopopopozítří, nevíme, co bude popopopopopopopopopopopopopopopopopozítří, nevíme, co bude popopopopopopopopopopopopopopopopopopozítří, nevíme, co bude popopopopopopopopopopopopopopopopopopopozítří, nevíme, co bude popopopopopopopopopopopopopopopopopopopopozítří, nevíme, co bude popopopopopopopopopopopopopopopopopopopopopozítří, nevíme, co bude popopopopopopopopopopopopopopopopopopopopopopozítří, nevíme, co bude popopopopopopopopopopopopopopopopopopopopopopopozítří, nevíme, co bude popopopopopopopopopopopopopopopopopopopopopopopopozítří, nevíme, co bude popopopopopopopopopopopopopopopopopopopopopopopopopozítří, nevíme, co bude popopopopopopopopopopopopopopopopopopopopopopopopopopozítří, nevíme, co bude popopopopopopopopopopopopopopopopopopopopopopopopopopopozítří, nevíme, co bude popopopopopopopopopopopopopopopopopopopopopopopopopopopopozítří, nevíme, co bude popopopopopopopopopopopopopopopopopopopopopopopopopopopopopozítří. Atd.

Malba III

Josef Bolf, Kateřina Ondrušková, Nik Timková, Markéta Bábková, Markéta Kolářová, Jakub Hošek, Štěpán Molín

Oční bulvy byly patrně jedinou částí těla, kterou dokázal zcela volně pohnout. Rostoucí, lámající se, znovu rostoucí nehty na rukou i na nohou a stále delší plnovous mu připomněly, že by si měl do žíly vpravit další injekci se živinami. Nesnesitelně ho svědila kůže. Jakmile zjistil, že může rukama hýbat stále obtížněji, zachvátila ho panika, a dokud ještě mohl, zapnul na opasku tlačítko pro neustálý přísun dodatečných živin. Ale ani navzdory živinám, kterých mu do těla proudilo dost na to, aby ho udržely naživu i v chladu vesmíru, nedokázal už pohnout ani prsty, ani zápěstími. Přitom mu připadalo, že od okamžiku, kdy opustil loď, uplynulo sotva pár minut….

Budova kolem zůstávala neměnná. Zakoulel očima, aby se pokusil odhadnout, kde a kdy je.

Pořád jsem naživu, pomyslel si. Nikdo jiný se z anachronu nikdy nedostal. To už je něco. Nikdo jiný nikdy nevystoupil ven z času, aby se ještě někdy vrátil zpět.

Neustále zpomaloval. Jasné světlo neztrácelo na intenzitě a on po chvíli zjistil, že vidí o něco lépe. Přímo před sebou měl jakýsi obraz, vysoký a rozměrný. Co je zač? Pomalované dřevěné desky, řady dřevěných desek, malby ze vzdálené minulosti.

Zahleděl se na ně pozorněji a na desce vlevo nahoře rozpoznal sám sebe… Ano, byl to on: lesklý skafandr, mramorová opěradla pro ruce, vysoký podstavec. Ale navíc mu přimalovali křídla podobná křídlům andělů Starého náboženství. Obrovská bílá křídla. A kolem hlavy mu nasadili svatozář. Na další desce byl vyobrazen tak, jak se právě v té chvíli cítil: skafandr se dosud leskl, ale tvář v něm byla zestárlá a unavená.

Desky ve spodní řadě byly stejně podivné. První ukazovala nevysoký hrbolek porostlý travou nebo mechem, z něhož vyzařuje světlo. Na druhé byla stojící kostra, podepřená jakousi konstrukcí.

Snažil se najít v unavené mysli pro ty malby nějaké vysvětlení.

V rozmazané šmouze okolo se začaly čím dál tím zřetelněji rýsovat lidské postavy. Barvy na malbách pozvolna nabývaly na sytosti, až se doslova rozzářily, a pak desky náhle zmizely.

Naprosto a zcela zmizely.

Malba IV

Petr Dub, Michal Nagypál, Michaela Glozová, Marek Meduna

Otázka, kde vidíme náš ateliér za pět let, nám evokuje průběh příjímacího pohovoru kamsi do korporátní sféry, což nás irituje. OOOpen space! Ne že bychom nepřemýšleli o budoucnosti. Ale nesnažíme se ji promýšlet ve smyslu úspěchů, splněných plánů a ratingu, byť v ideálním světě by to vše šlo ruku v ruce s dosahováním kvalitních, odvážných, invenčních uměleckých výsledků. Ale v ideálním světe nežijeme. Příbuzní Západu! Takže pokud budeme i za pět let pedagogy ateliéru Malba IV, ateliér bude jistě odlišný od toho dnešního, protože ateliér je tvořen lidmi a ti budou do značné míry jiní než jsou v současnosti. Ba i my budeme o pět let starší, snad šedivější, možná zatrpklejší, vlídnější nebo obéznější. Druhý mozek! Zároveň dnes stejně jako za pět let se budeme snažit najít míru pro vztah pravidel a volnosti, trendů a konzistentnosti, znalostí a solipsismu a tak dále a tak dále. Dnes stejně jako za pět let budeme pronásledováni svárlivými duálními opozicemi, nadšeni a zase zklamáváni, proměněni časem a vlastní vůlí i petrifikováni institucí, jakou je a jakou bude Akademie výtvarných umění. Manicheismus! Abych shrnul výše řečené, domníváme se, že za pět let budou všichni naši absolventi a studenti integrální součástí světa umění. Pokud bude někdo tvrdit opak, bude samozřejmě lhát a tudíž mu netřeba věřit. Vždyť všichni příslušníci světa umění lžou. Lžou i všichni aktéři všech přijímacích pohovorů. Svět korporátu a kurátorů nevyjímaje. Láry fáry!

Kresba

Gabriela Slaninková, Martin Gerboc, Jozef Čižmár, Jiří Petrbok, Filip Kůrka, Adriana Sarnová

Vizi ateliéru v budoucnosti si záměrně nevytvářím. Po letitých zkušenostech mého pedagogického působení na AVU jsem zjistil, že plánovat a vymýšlet své vlastní představy budoucí podoby ateliéru, tedy kreativního prostředí, kde se změna přirozeně děje neustále a každý den, je naivní a zbytečná činnost. Úkolem pedagogů je spíše dobře vybrat takové jedince, u kterých se dá předpokládat vlastní osobní vývoj a kreativní posun, poučený a inspirovaný jejich momentální současností. Považuji se tedy za pedagoga „taoistu“, jenž pracuje a pomáhá modelovat impulsy a změny, které vnášejí každým dnem a rokem do ateliérové dílny sami studenti.

Grafika I 

Antonín Sondej, Pavel Pecina, Dalibor Smutný, Alena Kožená

Ateliér grafiky I má vytvářet zázemí pro adepty se specifickým kresebným a grafickým talentem. Rozmezí talentu osciluje mezi dvěma typy osobností. Prvním je takzvaně vyhraněná grafická osobnost – svým často introvertním přístupem a schopností jakéhosi vnitřního zraku pracuje v měřítku tradičních grafických technik, které postupně excelentně ovládá. Je svéráznou individualitou. Její přítomnost v ateliéru může navozovat otázku po smyslu studia – jak přijde, tak odejde. Je v určitém smyslu čitelná, hledá a nachází obsah svých prací v postupném budování vlastních vizí. Má trpělivost, je důsledná, hrdá na to, co dělá, má své sebevědomí, je uzavřená, nemá čas na pochybnosti, nebo o nich nemluví. Je jistotou určitého typu oborové tradice a řemeslnosti. Věří ve svou ideu a její realizaci pomocí fyzického procesu budování grafického obrazu.

Druhým typem talentu je koncepční osobnost. Uvažuje v širším spektru souvislostí a principů grafického projevu. Nemá potřebu vše realizovat pomocí klasických grafických technologií, vyhovuje mu osobní experiment. Prostředí grafického ateliéru mu nabízí možnost hledání vlastních postupů. Ověřuje si přístup zkoumání kresby a grafiky v měřítku vlastních etap řazení jednotlivých forem a obsahů. Výsledkem nemusí být tradiční grafický obraz-tisk. Jeho zkoumání má více variant i cest k dosažení výsledku. Hlavní těžiště nebo obsah mohou být patrné v průběhu cesty, někde uprostřed, ve více rovinách poznání. Uvažuje i z hlediska použití materiálů a kresby v rozsahu formy od opticko-realistického záznamu po transformaci do nefigurativních měřítek, prostorových realizací, použití netradičních materiálů. Obejde se bez klasických technologických postupů, přestože graficky vidí a myslí.

Na příkladu těchto dvou archetypů studenta chci naznačit základní rozsah toho, co pro mne pojem volná grafika znamená, s ohledem na typ talentu a z toho plynoucí definici prostoru pro dialog se studentem. Studijní program je upraven od zvládání základních kresebných a technologických dovedností, paralelně s individuálním programem, oboje se doplňuje. Kritériem je způsob uvažování studenta, intenzita zájmu o studium, objevování vlastních schopností, způsobů, jak vizuálně uvažovat a současně myslet v širších mezioborových souvislostech. Intenzita zájmu o obraz, význam a kvalitu formy. V intencích od jakéhosi introvertního mikrosvěta vlastních vizí až po zcela extrovertní, často těžce uchopitelný svět nekonečných vizuálních simulací, kdy jsou klasické, obecně standardní formy nahrazeny jiným typem vizuálního myšlení, mohou mít více citací nebo uplatnění.

Ateliér grafiky má být živým organismem, otevřeným prostředím jedinečných individualit. Důležitá je názorová a mezioborová konfrontace. Talent je základní devizou. Osobnost studenta roste v procesu individuálního měřítka času. Pedagog má povinnost vytvářet podmínky pro rozvoj talentu, podporovat to jedinečné, s čím student do ateliéru přichází.

Absolvent by měl být vzdělaný v oboru, zároveň také v širších výtvarných souvislostech. Vybaven vyhraněným názorem v širokém spektru vizuálních kreací. Své osobité vidění světa definovat suverénním projevem, zbaveným teatrálních technologických fines a formálních estetických banalit. Věřit, že autentičnost projevu souvisí s poznáním skrze vlastní zkušenost a nemusí mít přímou vazbu na aktuálnost nebo atraktivitu.

Grafika II

Eva Červená, Kateřina Novotná, Xénia Poldaufová, Vladimír Kokolia, Dominika Hornerová, Michaela Kovalčíková, Adéla Chmelová

Za pět let už nikdo nebude vědět, který ateliér byl náš, protože se ateliéry budou jmenovat podle vůní. Věřím, že mezi ateliéry, které budou pořádně smrdět, bude patřit i Lesní vůně, tedy dnešní Grafika II. Bude smrdět, protože nedělá čisté umění, nýbrž pracuje s tím, co vypadá jako odpad, co ztratilo jméno, co kvasí a co špiní. Má zvláštní cit na to, jak se jedna věc protiskává do druhé čili jak obrazy pokračují skrz různé věci. V paměti ateliéru narůstá hromada spatřených obrazů, na které bylo hleděno v obrazovém prostoru. To je další ze specialit Lesní vůně: že věří na obrazy nejen jako na nositele verbálních sdělení. Leda jen souhrou okolností v tomto ateliéru vzniká „současné umění“. Současnost přece vznikala před dávnými pěti lety.

Sochařství I 

Martin Malý, Michal Cimala, Marie Videmanová, Lukáš Rittstein, Linda Wrong, Nikola Emma Ryšavá

Ne až tak jako místo překotných změn. Spíše svatyni koncentrace a hledání vlastního výrazu. Vstřebat současnost a osvojit si principy práce s materiálem a myšlenkou, které fungovaly předchůdcům, se hodí pro cestu do vlastní budoucnosti. Prostě sochařský Bajkonur, ze něhož se dá vystartovat na cestu ke svým planetám, které svítí co největšímu počtu spřízněných.

Sochařství II

John Hill, Jimena Mendoza, Tomáš Hlavina

Ateliér sochařství II je jakýmsi živým organismem, kam každoročně přicházejí 2–3 noví studenti a studentky, u nichž nelze zcela odhadnout, jakým směrem se jejich osobnost a talent bude rozvíjet. Stejně tak náš pedagogický přístup není nijak dogmaticky vymezen, ale postupem času se vyvíjí, tak jak se vyvíjejí naše osobní přístupy k umění, a neméně výrazně je ovlivňován také aktuálním zaměřením a vývojem zájmů studentů.

Dalo by se však říci, že naším dlouhodobým záměrem je směřovat ateliér nejen k formálním a řemeslným schopnostem, ale hlavně k intelektuální kultivaci studentů našeho ateliéru. Hledání možností, jak lze o umění uvažovat a jak o něm lze i hovořit, považujeme za klíčovou součást ateliérové výuky v sochařském ateliéru.

Rádi bychom v ateliéru udrželi co možná nejširší spektrum názorů i formálních přístupů k umění. Pokoušíme se vytvářet prostředí, které je nám příjemné, ale současně nás něčím provokuje. Ateliér je svými prostory i vybavením zaměřen hlavně na prostorové práce s materiálem, tedy sochy, objekty, instalace, ale velmi vítáme přesahy do jakýchkoliv jiných médií (kresba, malba, fotka, video, performance, zvuk, digitální technologie …) Za velmi důležité považujeme multidisciplinární zaměření studia, například naši spolupráci s Ateliérem architektury AVU.

V budoucím vývoji ateliéru bychom chtěli umožnit i magisterské studium zahraničních studentů, které máme již akreditováno. Budeme se také více zaměřovat na spolupráci se zahraničními uměleckými školami. Plánujeme u nás ještě více rozvinout doktorandské studium a podpořit spolupráci doktorandů se studenty magisterského studia.

Figurální sochařství a medaile

Aneta Juklíčková, Kateřina Komm, Petr Šťastný, Milada Othová, Tomáš Voves, Vojtěch Míča, Erika Velická

Kvízová otázka a věštění. Nevím, možná bychom jsme se měli spíš soustředit na to, co je tady a teď. Neplníme plán, ale spolupracujeme s lidmi, kteří jsou na škole již teď a nemůžou počkat, až za pět let splníme nějaké základní podmínky vývoje, který jsme si předsevzali. Taky nevím, proč termín pět let. Doufám, že se nepohybujeme v pětiletém cyklu plánu. Ano, mohu napsat, že budeme mít zásadně lepší vybavení ateliéru a změníme způsob výuky směrem k větší produktivitě… třeba. Ne, ta otázka by měla být směřována spíš na školu jako celek. Kam směřujeme? Vztáhnu tedy tu otázku na sebe. Já si mohu držet svůj základní standard výuky a vnímaní světa, se kterým jsem přišel, a mohu přemýšlet, jak změnit na základě dosavadní zkušenosti svůj přístup, kupříkladu. A přeneseně tím ovlivňovat i budoucnost školy, tedy Akademie jako celku. A ateliér, škola? Záleží na interakci mezi lidmi, kteří ji naplňují. Jak pedagogů, tak studentů. Na jednotlivých individualitách a jejich chuti a sebevědomí něco tvořit, dělat, hledat způsoby sebevyjádření, svá témata.

Intermediální tvorba I 

Milena Dopitová a studenti

Markéta:
Za několik let bude v ateliéru č. 8 buksusový labyrint a uprostřed kašna. Všichni členové ateliéru se stanou nehmotným kolektivním vědomím, což usnadní průběh konzultací.

Zlata:
Všude bude kvítí, světlo a láska.

Eliška:
Za pět let budeme mít v ateliéru automatickou stahovací střechu. Bude zajíždět i s přední prosklenou stěnou ateliéru do země.

Mia:
Celý prostor bude zastavěn barevnými gauči, ze kterých se bude prášit.

Bára:
Za pět let zde bude druhé patro zaplněné uměním.

Dorka:
Přála bych ateliéru, aby byl zarostlý travou a kvítím, protože až po nás, co tady teď jsme, přijde potopa, bude konečně z čeho růst.

Emílie:
Za pět let bude v ateliéru č. 8 entropie organizovaná.

Ondřej:
Za pět let bude pod školou zastávka metra vedoucí směrem na Žižkov.

Markéta:
Za pět let lidstvo vykácí veškeré lesy, a abychom na škole přežili zimu, budeme muset spálit ateliérové parkety i paneláž.

Lucie:
Za pět let bude v ateliéru č. 8 skleník plný zeleně.

Štěpán:
Po pěti letech v ateliéru bude: 5 prváků, 3 druháci, 8 třeťáků, 6 čtvrťáků, 1 páťák a 12 šesťáků.

Intermediální tvorba II

Roman Štětina, Veronika Franková, Tereza Brussmannová, Dušan Zahoranský, Pavla Sceranková

S námi či bez nás by měl být Ateliér intermediální tvorby II místem, kde je dobrodružné dělat i samozřejmé věci. Společnost, do níž jsme vrostlí, se bude neustále proměňovat. Bez toho, abychom si kladli nepohodlné otázky, jestli své životy žijeme smysluplně, jestli se jen nevezeme v závěsu cizích plánů a zájmů, se nedá dělat pořádně a s láskou žádná práce.

Odpovídat si lze různými způsoby. My jsme pro to, aby se otázky a odpovědi hledaly i skrze radostnou a objevnou hru. Něco umíme, aniž bychom se to museli učit, ale jsou postupy, které kladou odpor, vzpírají se ovládnutí. Byli bychom rádi, kdyby ateliér sloužil jako zázemí, kde se lze dozvídat neznámé věci. Kde se lze mýlit a selhávat. Jako zóna, kde vzájemně respektujeme sebe i své poznání.

Spíš než manifest „toho pravého umění“ bychom chtěli naším studentkám a studentům nabízet oporu ve férovém a důstojném „chování“. Budeme nadále dlouze diskutovat o pohnutkách pro to které výtvarné gesto, aniž bychom chtěli oslabit svobodnou vůli udělat něco bezdůvodně. Budeme radit v technikách, které sami ovládáme, a u těch, které neznáme, doporučíme ty, kteří jimi vládnou. Povedeme studentky a studenty k dovednostem, které pro ně budou v životě praktické. Rádi bychom jim pomohli se zorientovat v různých formách tvůrčí seberealizace. Přejeme si, abychom byli schopní se od studentek a studentů učit to, čemu rozumí lépe než my. Empatie, vzájemná pomoc, sdílení a zdravé sebevědomí jsou obdobně důležité nástroje jako přesná ruka, vnímavé oko nebo citlivý sluch.

Intermediální tvorba III

Jiří Kovanda, Tomáš Kajánek, Jiří Skála, Ondřej Doskočil, Tomáš Vaněk, Petra Skořepová

Náš ateliér bude řešit lenost významově, jako sociální potřebu i institucionální překážku, a k tomu budeme naplňovat koncepci postateliérové umělecké praxe. Opustíme prostředí školního ateliéru. Ten vrátíme škole, aby zde vzniklo profesionálně vybavené digitální prostředí přístupné k užívání všem. V ateliéru INTM III se rozvine DIGILAB. Společné schůzky a konzultace budou probíhat podle potřeby na vybraných místech školy, stejně jako kdekoliv mimo ni. Budeme se vzájemně navštěvovat, scházet se ve veřejně přístupných budovách, v institucích, v parcích, lesích u vody. Budeme cestovat a chodit a budeme pracovat a realizovat věci všude tam, kde to půjde, podle náhlé potřeby. Spolupracovat budeme s laiky i profesionály, s institucemi i firmami. Semestrální a ročníkové práce budeme prezentovat, kdekoliv to bude vhodné a atraktivní, prostory AVU nevyjímaje. Sdílení dovedností a znalostí, společný pohyb a vzájemné ovlivňování budeme dokumentovat a podávat o všem zprávy na sociálních sítích.

Nová média I 

Jaroslava Budíková, Tomáš Svoboda, Michal Ormandík, Jaromír Pesr, Philipp Kolychev, Kryštof Brůha

2019 – Diplomanti ateliéru Nových médií 1 úspěšně uzavřeli studium na AVU s projekty, které se dotýkají závažných společenských témat a současně vykazují vysokou úroveň inovativního formálního řešení, přispívajícího k rozšíření pole vizuální kultury.

2020 – Diplomanti ateliéru Nových médií 1 úspěšně uzavřeli studium na AVU s projekty, které se dotýkají závažných společenských témat a současně vykazují vysokou úroveň inovativního formálního řešení, přispívajícího k rozšíření pole vizuální kultury.

Ateliér Nová média 1 se stává klíčovým místem pro artikulaci těchto problémů.

2021 – Diplomanti a diplomantky ateliéru Nových médií 1 úspěšně uzavřeli studium na AVU s projekty, které se dotýkají závažných společenských témat a současně vykazují vysokou úroveň inovativního formálního řešení, přispívajícího k rozšíření pole vizuální kultury.

Ateliér Nová média 1 se stal klíčovým místem pro artikulaci těchto problémů a současně nachází cesty k jejich řešení.

2022 – Diplomantky a diplomanti ateliéru Nových médií 1 úspěšně uzavřeli studium na AVU s projekty, které se dotýkají závažných společenských témat a současně vykazují vysokou úroveň inovativního formálního řešení, přispívajícího k rozšíření pole vizuální kultury.

Ateliér Nová média 1 je klíčovým místem pro artikulaci těchto problémů a současně našel cesty k jejich řešení, které komunikuje směrem k široké veřejnosti.

2023 – Diplomantky úspěšně uzavřely studium na AVU s projekty, které se dotýkají závažných společenských témat a současně vykazují vysokou úroveň inovativního formálního řešení, přispívajícího k rozšíření pole vizuální kultury.

Ateliér Nová média 1 je klíčovým místem pro artikulaci těchto problémů a současně našel cesty k jejich řešení, které si získávají zaslouženou pozornost široké veřejnosti.

2024 – Diplomanti a diplomantky úspěšně uzavřeli studium na AVU s projekty, které se dotýkají závažných společenských témat a současně vykazují vysokou úroveň inovativního formálního řešení, přispívajícího k rozšíření pole vizuální kultury.

Umění změnilo svět. K lepšímu.

Nová média II

Iveta Schovancová, Kateřina Olivová, Anna Daučíková, Darina Alster

2024 – Feministický ateliér starých, nových a všech médií

Sedíme se studentkami na zahradě školy v kruhu u ohně, vyprávíme si příběhy, v pozadí v bazénu skáčou delfíni. Střídáme se s delfíny ve vyprávění, vtipkujeme spolu. Komunikujeme s pomocí piezo mikrofonů, umístěných na dně bazénu, displeje s překladačem a sluchátek. Delfíni sdílejí opravdu staré legendy o vzniku světa. Je podvečer. Západ slunce. Kolem nás si hrají děti, honí se po zahradě v oranžovém světle dohasínajícího dne. Všechny bytosti jsou přítomny. Kromě nás samotných, dětí a delfínů vnímáme rostliny, stromy, zvířata, duše předků a zcela neznámé entity.

Naše projekty jsou bezhraniční a mezioborové. Prezentujeme si je navzájem skrze drobné performance. O čem bude náš příští rok? Konzultujeme témata, záměry, kterými se bude další rok spolupráce charakterizovat. Zajímá nás aplikované umění. Jsme zvyklé pracovat na projektech se svými týmy. Ateliér je kolektiv. Naše vztahy nejsou hierarchické. Panuje zde přirozený respekt k odlišnosti druhé, přirozená autorita. Navzájem se posloucháme, některé z nás hrají na hudební nástroje. Bavíme se o společenském dopadu našich předešlých projektů.

…není jasné, zda se budova AVU nalézá na pozemku školy, či nikoliv…

Restaurátorství malba

David Hrabálek, Adam Pokorný, Markéta Pavlíková, Theodora Popová, Šárka Kolouchová, Denisa Cirmaciová, Linda Zmatlíková, Martina Saloňová

Obor restaurování uměleckých děl je specializovaná disciplína, kladoucí vysoké profesní i etické nároky. Restaurátor musí být schopen vedle odborných znalostí plně reflektovat umělecké dílo v jeho jedinečnosti, se všemi jeho kvalitami a přesahy. Předpokladem pro porozumění uměleckému dílu v jeho mnohoznačné entitě je tak restaurátor, který má odborné přírodovědné a humanitní vzdělání spolu s malířskými schopnostmi. Toto mezioborové rozkročení dále zaručuje schopnost spolupráce restaurátora s ostatními participujícími obory. Restaurátor s těmito vlastnostmi je schopen hlubší analýzy stylových znaků malby a pochopení vnitřní malířské výstavby díla, identifikace rozsahu dochovaného originálu a druhotných zásahů. Z těchto předpokladů pak vychází jeho schopnost stanovit ideální materiálovou a technologickou koncepci restaurátorského zásahu a citlivě řešit problematiku vztahující se k míře snímání ztmavlých laků, snímání druhotných přemaleb nebo způsobu vizuální integrace chybějících částí malby. Doufám, že tak jako dosud budou v ateliéru výtvarných děl malířských a polychromované plastiky i v budoucnu naplněny tyto předpoklady a výuka bude splňovat nejvyšší nároky požadavků péče o kulturní dědictví.

Restaurátorství socha

Ondřej Sklenář, David Vaňkát, Jiřina Přikrylová, Marie Špačková, Vendula Vítová, Vojtěch Verner, Dominik Fiala, Eva Míčková, Jan Kracík

Ateliér restaurování výtvarných děl sochařských jsem v tomto školním roce převzal po dlouholeté a dobře vedené práci pana profesora Petra Siegla. Je to již přes 20 let, kdy jsem na školu nastoupil jako student, a musím říci, že se škola za tu dobu nemálo změnila k lepšímu, a to především zázemím pro odbornou a restaurátorskou činnost a rozsahem prostor-ateliérů, v nichž mohou studenti své práce realizovat. Podařilo se tak vybudovat jedinečnou restaurátorskou školu, která je postavena na stabilních základech vycházejících z dlouholeté tradice a odborné praxe se zázemím, které ji řadí mezi přední nejen evropské, ale i světové instituty. To je dáno mimo jiné především velmi dobrou kolektivní spoluprací mezi pedagogy, odbornými asistenty a odborníky, kteří s naší školou spolupracují externě. Škola si dlouhodobě udržuje kvalitu výuky a její potenciál není zdaleka vyčerpán, naopak lze jej dále rozvíjet a posouvat kupředu, mimo jiné také spoluprací s ostatními restaurátorskými školami nejen v Evropě.

V tomto roce končí studia v restaurátorském ateliéru svou diplomovou prací pět studentů, kteří díky své píli, přirozenému talentu i intelektu samostatně realizovat zadané restaurátorské práce. Vstupují tak do života, v němž si budou hledat svou pozici a budovat profesionální kariéru. Oproti značné proměně prostor a vybavení školy a také nástupu nových trendů a technologií mne více než těší, že u současných studentů lze sledovat jasný zápal pro vzdělání se všemi vlastnostmi, které zůstávají po léta stejné a neměnné, navzdory nezadržitelnému vývoji civilizace.

Pro mne osobně je uchovávání hodnot a tradic velice důležité, a to nejenom v materiálním slova smyslu, ale především v lidskosti, vlídnosti a laskavosti. Pevně věřím, že v dalších letech přijdou na AVU studenti, kteří budou svým poznáním a poctivým přístupem školu posouvat přirozenou cestou kupředu, přinejmenším s takovým úsilím a zodpovědností, jako dosavadní absolventi naší školy.

Architektura

Martin Petřík, Anna Vitoušová, Miroslav Šik, Martin Holba, Anna Svobodová, Lenka Dvoříková, Jindřich Traugott

Šťastní a bohatí.