Plané plody: Poznámky k výstavě

Na začátku kurátorské koncepce diplomantské výstavy AVU bývá každým rokem jisté dilema, které se v různých obměnách vynořuje v podobě otázky, kde hledat jakýsi upevněný koncept, který by ze všech jednotlivých individuálních prací vytvořil soudržný celek. Zda není vhodnější, ba dokonce upřímnější, ponechat díla volná dle prostorových možností představená s minimálními či žádnými zásahy. Stojíme-li tváří v tvář situaci, v níž jsou všechny dodatečně navrstvené kurátorské nápady, které stojí mimo diplomantské práce, spíše ornamentální, tendencí je nechat věci přirozeně se vyvíjet, ať už si pod tím představujeme cokoli. Kurátorská činnost se zde stala především cvičením v oblasti péče, v němž empatie a neúnavná podpora nahradily tradiční autorské přístupy, pro které snad ani nebylo místo. Do procesu jsem se zapojila jako pomáhající vrstevnice, jejímž hlavním úkolem bylo poskytovat péči – a potvrdit tak etymologické kořeny této činnosti. Kolektivně jsme poměrně brzy všechny*všichni pochopily*i, že mnohé z toho, co se projevilo jako obtížné, vycházelo z emocí, napětí a úzkostí prostupujících tento křehký, nejistý okamžik, na němž tolik záleží. Doufám, že se z tohoto svým způsobem generačního spojení nakonec vyklubala plodná spolupráce, která novému absolventstvu alespoň částečně usnadnila navigaci posledními požadavky dokončení studia na AVU.

Právě tato vzájemná blízkost umožnila, aby se z příprav a setkávání staly intuitivnější a tvárnější procesy spolupráce – koncepty vyrůstající kolem ukotvených těles absolventských prací. Škvírami mezi jednotlivými přístupy vyklíčila myšlenka rozličných divokých prostranství, kořenů, rozlomených betonů, zarostlých nepoddajných zahrad, které rostou samy bez potřeby lidské ruky. Bez snahy o absolutní kolektivní výpověď se vynořila společná témata zájmu a zaujetí, která organicky nastínila souvislosti mezi jednotlivými díly. Vztah k přírodě a její umělecké pojetí, představy společného úsilí kolektivu – s lidmi i entitami více-než-lidskými – stejně jako péče o půdu a tenkou blánu, která obepíná vnitřní světy jednotlivců. Hledání míst, v nichž příroda ustupuje dějinám, nebo pátrání po kapse ve společenské struktuře, v níž se člověk snaží nalézt své místo. Či věčné otázky naléhavosti podmínek lidské práce.

Idea Planých plodů vznikla jako syntéza zkušeností z těchto posledních měsíců, času dokončování diplomantských prací a příprav závěrečné výstavy. Asociativní představy divokých jablek, kopřiv a zarostlého houští se neivanzivně společně vyskytují v meziprostoru budov a jednotlivých výtvarných poloh, jako měkké listové polštáře. Ačkoliv jsou pro samotnou výstavu nepodstatné, tyto představy jsou jí podporou zespodu. Nástroje grassroots hnutí zdola, určené k budování pocitu situovanosti, která umožňuje symbiotickou koexistenci, zapojení se navzájem do výměny živin a navázání vztahů a vazeb potřebným k opylování. Zúrodňování divočiny. Myšlenky o zdivočelých krajinách neodmyslitelně s sebou nesou otázky související s nepoddajností, spolupráce s čímsi, co leží mimo hranice kontroly a správy. Tyto plody a vzpurné růsty vyžadují stejně zodpovědnou péči, péči s citem a se stejným odhodláním jako situace předvídatelné.

V našem imaginativním environmentálním rewildingu by aktuální diplomanstké práce, kterými končí studium na AVU, mohly mít určité vlastnosti charakteristické pro neduhy obecného lidského stavu v éře, kdy jedna krize následuje druhou.

Najdete zde díla která:

Poskytují péči o sebe sama, napomáhají dobrému spánku. Podněcují představivost a odvahu jít za hranice samozřejmého. Pomáhají překonat strach z interakce s uměním (doporučuje se užít při příchodu).

Navodí stav mezi bděním a sněním – nepodávat dětem bez dozoru.

Zlepší noční vidění. Zvýší krevní tlak (užívat s opatrností). Pomáhají procítit přítomný okamžik. Umožňují sebereflexi. Inspirují k introspekci a odhalení. Mapují vnitřní emoční krajinu.

Opráší vzpomínky. Zmírní smyslové přesycení. Přivádějí člověka zpět k sobě samému. Vyléčí osamělost. Dezinfikují křivdy.

Odblokují zaseknutý úhel pohledu. Poskytují jistotu. Vytváří prostor pro pozornost a soustředění.

Jsou anestetikem. Nebo antioxidantem.

Pomáhají nahlédnout dovnitř a vidět i nejdrobnější věci.

Nalézají smysl pro porozumění. Navodí pocit bezpečí – inhalovat po dobu 30 minut.

Pozorují změny ve staronových situacích.

Jsou protilátkou proti odloučení člověka od přirozeného prostředí.

Pomáhají vstoupit do světa. Zabraňují nepřítomnosti. Doplňují energii.

Zúrodňují půdu slzami.

Léčí opotřebované stroje trpící automatismem.

Působí proti pocitům bezútěšnosti. Rozšíří zorničky. Usnadní vstřebávání železa.

Napomáhají soustředění při práci. Zlepší trávení.

Podporují rozkvět představivosti. [1]

Anotace jednotlivých diplomantských prací v katalogu byly sestaveny ze strany umělkyň a umělců a jsou zde uvedeny jako vlastní autorské pohledy na umělecké postupy, klikaté cesty a plody úsilí jejich studia na AVU, které představují na letošní diplomantské výstavě. Všechny mají za cíl zkrátit vzdálenost mezi uměleckými díly vystavenými v prostoru a navštěvujícím zvídavým publikem. Nabízejí krátký náhled do vrstev jednotlivých motivací, inspirací a jazykových významů, které se tyto práce se snaží formulovat.

Za veškerou důvěru děkuji rektorce Marii Topolčanské a prorektorce Anettě Moně Chise.

Za nesmírnou podporu a pomoc děkuji své milé kolegyni Veronice Zapatové. A za umožnění vzniku tohoto tištěného katalogu děkuji Petře Švecové, Dagmar Svatošové a Petrovi Hrůzovi.

Lamija Čehajić

1. Seznam použití sestaven s umělci*kyněmi.