Poznámky k výstavě

Jako kurátoři a kurátorky letošní diplomantské výstavy jsme zprvu uvažovali o tom, čím můžeme celé věci přispět. Záhy jsme vytušili, že bychom výstavu neměli ozvláštňovat nápaditými ani okázalými kurátorskými gesty. Podobně jsme se nepokoušeli z diplomantských prací a z hovorů o nich teoreticky vykřesat nějakou generační výpověď anebo zprávu o posledních trendech. Brzo jsme proto svůj program přeformulovali a zaměřili se naopak na to, bez čeho se obejít lze. Po řadě konzultací s diplomujícími jsme dospěli k závěru, že neoželíme katalog ani delší otevírací dobu.

Pokud se něco zdálo postradatelné, byla to určitá tenze, která se s prací na diplomkách a jejich prezentaci obvykle pojí. Diplomové práce totiž nejsou umělecká díla jako každá jiná. Zároveň mají fungovat jako důkazy při procesu obhajoby, kterou se stvrzuje umělecká způsobilost dotyčných autorů a autorek a kterou se završuje jejich oficiální iniciace. Naším záměrem proto bylo především zmírnění nebo spíš usměrnění této případné nervozity, aby se diplomující mohli věnovat práci na svých projektech s vyhlídkou na takový výstavní rámec, s nímž se dokážou ztotožnit. Souběžně jsme se rozhodli přiznat, a dokonce podtrhnout fakt, že příprava výstavy a katalogu probíhá do značné míry před dokončením samotných diplomových prací. Chtěli jsme se proto trochu víc než jindy soustředit na průběh práce spíš než její výsledek, na nějakou prozatímnost a nedokončenost – oproti obvyklé strategii jejich maskování. S takovým klíčem jsme uvažovali i o katalogu. Spolu s námi k němu tak přistoupily i grafičky, které pochopily, o co nám jde líp, než jsme jim to dokázali vyložit (a kterým za to děkujeme).

Texty k jednotlivým diplomantským projektům vznikly jako anketní odpovědi na čtyři otázky, jejichž znění jsme celkem pracně hledali. Ty měly být dostatečně obecné, aby se k nim mohli vztáhnout všichni, a zároveň dost podnětné k tomu, aby na ně stálo za to odpovídat, anebo se k nim dokonce vracet. První dvě otázky se vážou k tomu, čemu se studující věnují. První se ptá na diplomovou práci a druhá na všechno ostatní. Odpovědi na druhou otázku se tak mohou týkat další umělecké činnosti, volnočasových aktivit anebo práce v obvyklém slova smyslu. Další dvojice otázek směřuje k tomu, co si diplomující myslí a jak se cítí. Třetí otázka se proto obrací k jejich pracovním podmínkám, respektive k představě, jak by tyto podmínky měly vypadat, ať už v měřítcích ateliéru, školy anebo společnosti. Nakonec jsme se ptali na jejich postoj k obhajobě diplomové práce coby institucionálně uznané proceduře zakončení studia.

Když jsme ve čtvrté otázce vyzývali k návrhu jiných možných variant takového završení, nechtěli jsme tím snižovat význam této závěrečné zkoušky. Vycházeli jsme ale z přesvědčení, že se víc než o zkoušku umění jedná o zkoušku uměním. Opírali se o tezi, že tu nejde o ověření nějakého velkého, věčného a netečného umění s velkým u. Že se nebavíme o jedné entitě, ale o mnoha dílčích instancích. Na diplomantské výstavě se pak předkládá celá řada uměleckých přístupů, které se nabízí k poměření s různými zkušenostmi a očekáváními. Jsme rádi, že se teď vystavují veřejnosti, ať už je jakkoli široká.

V návaznosti na otázku po vztahu diplomujících k AVU coby instituci doplňujeme katalog seznamem všech stávajících zaměstnanců a zaměstnankyň školy. Vzor pro takový krok jsme našli v katalogu ke školní výstavě v roce 1949, který uváděl soupis zaměstnanců a zaměstnankyň od rektora a profesorů po podúředníky, zřízence a uklízečky. [1] Tentokrát nám přitom nejde v první řadě o potvrzení či zpochybnění hierarchické organizace AVU a o uznání všech pracovníků a pracovnic. Nechceme tvrdit nic o sounáležitosti jednotlivých diplomantů a diplomantek s celou školou. Snad se dá nicméně předpokládat, že se řada zde uvedených nějakým více či méně přímým způsobem podílela na jejich studiu. Pokud v diplomantské výstavě škola nastavuje svou tvář, za seznamem všech zaměstnanců a zaměstnankyň se má poodhalovat celé její členité, nesrostlé tělo. Právě to nese těžkou hlavu, která se teď sklání, aby políbila své dosavadní svěřence a svěřenkyně na rozloučenou.

1. Za upozornění na zmíněný soupis děkujeme Janu Wollnerovi. Genderová určení uvádíme tak, jak se objevila v katalogu (viz reprodukce).